Kořeny cukrářské výroby firmy Janoš sahají hluboko do počátku minulého století, kdy paní Marie Janošová, vyučená kuchařka, vyráběla cukrářské výrobky, svatební dorty, dezerty, koláče a příležitostně ( na Mikuláše, Vánoce a Velikonoce ) i perníky, jimiž zásobovala svou prodejnu Občerstvení. Její výrobky byly mimořádné kvality, vždy precizně ozdobené a vynikající chuti. Byly žádány i na zakázku např. dorty na svatbu.

Na její umění navázal syn Josef, který se jejím uměním inspiroval a v roce 1941 se začal učit v Kroměříži u firmy Josef Bíma cukrářskému řemeslu . Pan mistr Bíma byl skutečně schopný odborník a jeho výrobky můžeme právem označit za umělecké.
Svou druhou praxi vykonával Josef Janoš v Přerově u firmy Sum. Jeho mistr byl dokonce jmenován Národním umělcem v cukrářském oboru. V učení se naučil i základy práce s perníkem, která ho mimořádně zaujala.
Po vyučení ještě dva roky pracoval u firmy Josefa Bímy jako tovaryš, ale pro získání větší praxe odešel za prací do Prostějova a později do Starého Města pod Sněžníkem do firmy Lucuk. Tuto firmu dokonce sám vedl jak po stránce odborné, tak administrativní, neboť majitel firmy nebyl odborníkem.
Po ukončení vojenské služby nastoupil v Pardubicích v Pernerově ulici do bývalé soukromé perníkářské firmy Jana Langra. Perník se vyráběl už jen částečně, spíše perníkové řezy a zdobený perník pouze příležitostně - na Mikuláše,Vánoce a Velikonoce a různým delegacím a návštěvám, na festivaly, do divadla apod. V této firmě pracoval Josef Janoš nejdříve 3 roky jako tovaryš a pak jako vedoucí.
Měl na starost celou cukrářskou výrobu a šéfoval 16-ti cukrářům. Když pan Langr, který většinou velké zakázky na zdobený perník sám dělal zestárl a práci ze zdravotních důvodů nemohl vykonávat, pustil se do toho sám.
Všechno zvládal s mistrovskou dokonalostí a brzy předčil i svého mistra. Vždycky se o všechno zajímal, ke všemu přistupoval tvůrčím způsobem. Jeho díla byla nejen výbornou pochoutkou , ale i estetickým zážitkem. Postupně se jeho práce a to téměř každý výrobek, začal stávat malým uměleckým dílem.
Oženil se s Věrou Švandovou, která se mu stala velkou oporou nejen v životě, ale i v práci . Pracovala s ním totiž v jedné dílně jako cukrářka.
V roce 1958 byl pověřen svazem družstev ( později Jednota ) výrobou velikého perníkového srdce na Světovou výstavu v Bruselu. Pracoval na něm několik dní dlouho do noci, ale výsledek stál za to. Srdce sklidilo zasloužený úspěch a dokonce se o ně zajímala i belgická královna.
Nějaký čas dělal Josef Janoš vedoucího cukrárny na pardubickém nádraží, ale již v roce 1987 se pustil na povolení MNV s manželkou do "drobného podnikání bez zaměstnanců".
Zřídili a vybavili si malou dílnu na výrobu perníku a cukrářských výrobků. O výrobky byl zájem, a když bylo třeba, pomohli s výrobou a zdobením i synové, kterým nedělalo velké problémy, odkoukat umění rodičů.

V roce 1991 se rozhodl syn Pavel Janoš pokračovat v tradici a začal s rodiči stavět cukrářskou výrobnu. A na přelomu let 92/93 začala u Janošů fungovat při výrobě i malá prodejna cukrářských výrobků, kde hlavním sortimentem byl perník.
Původně plánovaná rodinná firma se hned rozrůstala tak, aby pokryla zájem zákazníků. Janošovi začali zaučovat šikovné ženy s talentem do tajů perníkářského řemesla. Výběr byl těžký a zůstaly jen ty nejšikovnější a nejtalentovanější.
Zákazníci ale odcházeli od Janošů spokojeni a ten, kdo jednou poměrně zastrčený obchůdek na kraji města objevil, se do něj většinou také vrátil.
Pavel Janoš navázal na tradici s vervou a uváděl v život nové vzory perníků. K otcově vysoké odbornosti a preciznosti přidal své výtvarné nadání. Dal novým výrobkům moderní pojetí a pouštěl se i do netradičních zakázek.
Pan Josef Janoš obdržel v roce 1998 z rukou předsedy Společenstva cukrářů ČR Drahoše Hvězdy medaili "Český cukrář" a diplom "MISTR CUKRÁŘ PERNÍKÁŘ" za celoživotní zásluhy o kvalitní řemeslo a reprezentaci.
U příležitosti významného životního jubilea v roce 2001 byl pan Josef Janoš oceněn Společenstvem cukrářů za přítomnosti primátora města Pardubic pamětní medailí Bohumila Hlavsy.
Ve výrobě zakázek přibývalo a kvalitní provedení, vyžaduje spoustu času. I přes maximální zaneprázdněnost a časovou tíseň přijal Pavel Janoš v roce 1998 pozvání na celostátní soutěž cukrářských a perníkářských výrobků v Brně. V konkurenci asi pětadvaceti perníkářů z celé republiky obsadila expozice Pavla Janoše první místo a nenechala nikoho na pochybách o tom, čí práce je nejpreciznější. Titul CUKRÁŘ - PERNÍKÁŘ ROKU, který byl panu Pavlu Janošovi udělen, byl jistě zaslouženým oceněním pečlivé práce.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.pernikJanos.cz